Je opracování pemrlicí, kterého používáme tehdy, má-li mít výrobek drsný povrch, a nebo má-li se podobat opracovanému přírodnímu kameni (podezdívky staveb z teracové kameniny a pod.). Teracový povrch se opracovává buď ručně pemrlicí, nebo strojně. Pemrlicí se povrch teraca zpracovává až po částečném zatvrdnutí. Nejvhodnější je okamžik, kdy se přestane hmota lepit na pemrlici. V létě je to druhý až třetí den, v zimě o něco později, podle teploty nebo použitého cementu. Při pemrlování dodržujeme stále stejný způsob úhozu, aby výrobek měl na celé ploše týž vzhled. Aby se pemrlováním nepoškodily ostré hrany výrobků, opracováváme hrany dlátem asi 3 až 4 cm širokým tak, aby pravidelné, těsně sousedící prohlubně tvořily hezký okraj. Tomuto pracovnímu úkonu říkáme rýhováni. Kameníci pro tuto práci mají různá pojmenování, jako: šarýrování, páskováni, kanelování nebo viapování.
Pemrlicí se musí odstranit cementová malta, aby dobře vynikala mramorová drť. Jak již bylo vpředu uvedeno, je pro opracování nejvhodnější kararská bílá drť, která se pemrlicí roztříští a zachová si svou výraznou bílou barvu. Do teracove směsi, jenž se má opracovávat nepřidáváme mramorovou moučku, aby drť byla co nejvíce u povrchu a po pemrlování dobře vynikala.